Finanční krize většinou vznikají z jednoho z následujících důvodů: vysoká zadluženost u domácností či firem, zvýšená tolerance rizika, zvýšená nenasycenost investorů, nízká volatilita, zvyšující se úrokové sazby, nízké korporátní zisky. Podobnou situaci zažíváme i dnes. Co se ale změnilo od roku 2008?Analyzuje investiční expert ChytryHonza.cz Karel Kotoun.
Finanční sektor zaznamenal řadu omezujících faktorů, které silně dopadly na finanční instituce i koncové klienty. Cesta, kterou se vydali evropští i američtí regulátoři se zprvu zaměřila na systémová rizika, a to především riziko kapitálové přiměřenosti bank a pojišťoven. Tzn. objem hotovosti, kterou musí držet na svých účtech pro pokrytí požadavků svých věřitelů i v případě stresových situací. Pro banky toto řeší regulace neslo název Basel III a pro pojišťovny Solvency II. Tyto dvě jsou ale jen některé ze změti regulatorních opatření, která byla uvalena na trhy. Mezi ostatní se řadí například Dodd Frank Act (USA), CRD IV, MIFID II, nebo IDD.
Všechny kroky mají za cíl nastavit mantinely finančnímu sektoru, tak aby v případě propadu na trzích zbylo dostatek likvidity. A aby se neprodávaly a do určité míry i nevytvářely komplexní instrumenty, kterým rozumí jen pár vyvolených. Situace je dotažena do extrému, kdy se na finančních trzích řeší jen další regulace a proklientský přístup je až na druhé koleji. Díky nových regulacím vzniklo i celé nové odvětví zaměřující se na optimalizaci regulatorních opatření zvané RegTech.
Krize v roce 2008 měla na českou ekonomiku dopad, ze kterého se vzpamatovává dodnes. Krize znamenala pokles českého HDP o 13 % mezi lety 2008 a 2009, který byl následovaný konstantním růstem až do roku 2015, kdy přišel pád českého HDP až pod hladinu roku 2008. V současnosti je hladina HDP stále pod úrovní z roku 2008, a to o 9 %.
V porovnání Německo zažilo propad o 9 % mezi lety 2008 a 2009 a o 14 % v roce 2015. I HDP Německé ekonomiky je stále pod úrovní z roku 2008, a to o dvě procenta.
Dalo by se tak tvrdit, že Česká ekonomika odnesla krizi hůře, než ekonomika Německa a že na další krizi není stále ještě připravena. Zbývá tedy jen doufat, že rostoucí korporátní zadlužení společně se zadlužením domácností nepředznamenává horší časy na obzoru.