Ekonomice se daří, nezaměstnanost je minimální, domácnosti bohatnou. Jak dlouho je ale takováto situace udržitelná?
Česká ekonomika se pohybuje na svém potenciálu, který je limitován především strukturálním nesouladem nabídky a poptávky práce, kvalitou infrastruktury a investic. Proto je dle ČNB předpokládán potenciál české ekonomiky na úrovni 3% ročního růstu HDP. Loni však rostla ekonomika okolo 4%, letos se očekává růst kolem 3,5%.
Nezaměstnanost se zároveň pohybuje na historických minimech, což zapříčinilo poprvé v historii růst průměrné mzdy přes hranici 30 tisíc měsíčně. Dodatečný růst je tedy možný díky přílivu externích pracovníků, či díky automatizaci a robotizaci, která ovšem může nahradit zhruba jen 10% hledaných pracovníků.
Domácnosti navíc díky nemovitostnímu boomu bohatnou. Při současných cenách nemovitostí vlastní domácnosti majetek v hodnotě sedmi-násobku svých průměrných ročních příjmů.
Jak jsme tedy na tom? Hrozí nám přehřátí české ekonomiky?
K přehřívání ekonomiky dochází, když je velmi nízká nezaměstnanost podpořena růstem cenové hladiny, tj. inflace. Takový jev nastává v případě propadu nezaměstnanosti pod určitou hranici a lze pozorovat na tzv. Phillipsově křivce.
Výrobci navíc podporují dodatečně nízkou nezaměstnanost, tím že s očekávaným růstem zvyšují dodatečně svou výrobu. V případě nenaplnění jejich očekávání to má ovšem negativní dopad, jelikož jim rostou náklady (mzdy, skladové zásoby), což pak vede k následnému propouštění, potenciálním insolvencím, či recesi. V druhém případě hrozí hyperinflační a devalvační tlaky. Proto je z pohledu centrální banky velmi důležité regulovat míru inflace svou měnovou politikou.
Lze tedy konstatovat, že se česká ekonomika v současné době nachází na vrcholu konjunkturálního cyklu, a také na pokraji přehřívání. V tomto směru a s přihlédnutím na očekávané zvýšení úrokových sazeb evropskou centrální bankou a americkou centrální bankou (Fed) očekáváme zvýšení základní úrokové sazby při následujícím zasedáním ČNB.