Těžba kryptoměn, zejména pak Bitcoinu, je téma, které již nějakou dobu rezonuje celosvětovými médii i společností. Českou republiku nevyjímaje. Nejprve díky ziskovosti, poté kvůli strmému propadu na světových trzích. Jak jsou na tom těžaři dnes a vyplatí se ještě do „těžby“ zapojit? Ptáme se Karla Kotouna, finančního analytika společnosti ChytryHonza.cz.
Podívejme se na to optikou čísel. Roční spotřeba těžby Bitcoinu, tj. té nejrozšířenější světové kryptoměny, se odhaduje na 68.81 TWh. Taková spotřeba je tedy srovnatelná s roční spotřebou celé České Republiky. A vytěžení jednoho Bitcoinu spotřebuje okolo 104.7 MWh, což při současných cenách elektřiny znamená, že by si jednotlivý těžař musel připlatit 400 000 korun za vytěžení jednoho Bitcoinu. Pro srovnání, cena za jeden Bitcoin se dnes na mezinárodních trzích pohybuje okolo 150 000 Kč.
Náklady na individuální těžbu kryptoměn se kvůli vysokým energetickým nákladům v současné době vyšplhaly tak vysoko, že se nevyplatí je těžit samostatně. Proto také vznikají tzv. “pooly,” které sdružují výkonostní kapacitu jednotlivých těžařů a následně mezi ně redistribuují zisky za vytěžené kryptoměny.
U nás prakticky žádný. Ovšem v méně rozvinutých zemích, jež mají méně vyspělou rozvodnou sítí a levnou elektřinu, je to už problém značný. Příkladem je jedno zařízení v Číně, kde mimochodem sídlí polovina všech světových těžařů Bitcoinu, které má 25 000 počítačů, jež denně generují účet za energii v přepočtu ve výši 800 000 Kč.
Ano, zejména pak kvůli tomu, jaký má tato obrovská uhlíková stopa negativní vliv na životní prostředí. Zároveň je aktuálně žhavým tématem regulace kryptoměn. Například Japonsko nedávno oficiálně zakázalo anonymně vlastněné kryptoměny. Důvodem je zvýšené riziko zneužití při praní špinavých peněz.
Stanovisko České národní banky vůči kryptoměnám zůstává stále stabilní, tj. nepovažuje je za platidlo a kvůli jejich malému dopadu je ČNB spíše vnímá jako zajímavý technologický a sociální experiment. O jejich regulaci, tedy zatím nejspíš neuvažuje.